Počátek předměřické kopané sahá již do roku 1922, kdy se parta mladých nadšenců scházela na louce v blízkosti dnešního hřbitova a zde se pokoušela proniknout do tajů fotbalové abecedy. V březnu 1923 se sešel ustavující výbor ve složení: pp. Stránský Václav, Stránský Antonín, Stránský Karel, Šubrta František, Šubrta Rudolf, Stezka Josef, uzlík František, Pokorný František, Křovák Ladislav a Klauz Josef.
Tito pánové požádali učitele místní školy pana Jana Havlíčka, který měl zkušenosti s fotbalem ze svého předchozího působiště, aby jim poradil, jak mají postupovat při oficielním založení fotbalového oddílu.
Tak vznikly první stanovy klubu a počátek bohaté historie zelenobílých barev předměřické kopané.
Ještě v tomto roce se začalo s budováním hřiště. Od obecního úřadu si pronajali prostor bývalé pískovny a s lopatami, krumpáči a kolečky začali s vlastní úpravou hřiště. Toto bylo postupem doby upravováno a zvětšováno. Hřiště v „Jirském“ mělo velice dobrou přirozenou polohu a bylo ze tří stran chráněno stráněmi. Sloužilo klubu až do roku 1975, kdy muselo být zrušeno kvůli výstavbě dálnice.
V této době hrál klub pouze přátelské zápasy a do mistrovské soutěže se přihlásil až později. Od roku 1925 se přihlašoval do Pojizerské severočeské župy Pelikánovy. Bohužel pro neznalost problematiky, chyběly vždy nějaké náležitosti, byl klub přijat do PSŽP až v červenci 1927.
V této době se klub stále rozrůstal a až do začátku války působil v PSŽP, v přeboru I. Třídy. Ke svým zápasům jezdili hráči většinou na kole a do vzdálených míst je vozil p. Koštíř, mlynář z Kačova, který se stal i čestným členem klubu.
K zajištění finančních prostředků byl z iniciativy dlouholetého a obětavého sekretáře, pana Ladislava Berana st., založen kabaretní kroužek, který svou činnost vyvíjel v hostici „U Strnadů“.
Činnost klubu neutichala ani v období války a příznivci mohli na vlastní oči vidět a přivítat na hřišti v „Jizerském“ i slavnou pražskou Slavii na čele s Fr. Pláničkou.
Po skončení války, do konce roku 1948, působil klub ještě samostatně v aktivní činnosti a po sjednocení Československé tělovýchovy se dostal pod křídla Sokola. Poprvé se také mění název klubu: SOKOL DSO Předměřice. Problémy té doby se projekty nejen na činností hráčů, ale i funkcionářů.
Je paradoxem, že v této těžké době začal klub s výstavbou kabina, aby hráči nemuseli docházel na hřiště v dresech, neboť jim do té doby jako kabiny sloužil hostinec „U Strnadů“. V následujících letech se také začalo s výstavbou studně. Je obdivuhodné, co naši předci pro klub v tehdejší době dokázali. Sami měli existenční problémy a ještě dělali různé sbírky k uskutečnění svého cíle. Velkou obětavost prokázali pánové: L. Beran st., J. Klaus, R. Fiala st., F. Syrový a další.
Koncem padesátých let se klub opět konsolidoval a začal budovat mužstvo, které v šedesátém roce postoupilo do II. třídy mladoboleslavska. Velkými posilami byli brigádníci na praxi v JZD, Standa Šmerda a Láďa Branek. Zároveň byla obnovena činnost později tak úspěšného dorostu.
V 60. letech se tedy v Předměřicích hrála dobrá kopaná. Muži byli v popředí okresního přeboru, dorost, který dostal základ koncem padesátých let se stal v roce 1964 jeho přeborníkem.
Vedení klubu navázalo kontakt s vojenskou posádkou Bon Repos a vojáci, kteří za klub hráli (Tiller, Choutka, Severa, Hájek, Plachý a další), byli velkým přínosem. Zároveň v té době v klubu působil bývalý „astoňák“ - populární „Fanča“ Marek. Mužstvo hrálo stále v popředí OP a k vytouženému postupu do kraje chyběl vždy pověstný krůček. Výbor oddílu navázal spolupráci s místním JZD a podruhé se mění název klubu: TJ JZD „JIZERA“ Předměřice. Patronátní závod JZD vypomáhal klubu mechanizací při úpravě a údržbě hřiště a v pozdější době zajišťoval i dopravu hráčů k utkání. Naopak členové klubu vypomáhali patronátnímu závodu při špičkových pracech v zemědělství.
Spolupráce s vojenskou posádkou měla i negativní dopad na další činnost. Po odchodu již zmíněných hráčů do civilu, nebyli jejich následovníci v takové kvalitě a tím pádem se zhoršila i úroveň hry. Navíc několik hráčů z bývalého dorostu zanechalo aktivní činnosti a tato krize vyvrcholila v roce 1972 pádem do III. skupiny na plných deset let!
V sedmdesátých letech se tedy hrála III. třída. I když se hrálo většinou na čele tabulky, na návrat do OP to nestačilo. Možná, že jednou z příčin bylo zrušení starého dobrého hřiště v „Jizerském“, kvůli výstavbě dálnice.
Plné tři roky se hřiště budovalo a klub musel tuto situaci s velkou námahou řešit. Mužstvo dospělých hrálo jeden rok svá utkání na hřištích soupeřů a další dva roky, jako domácí hřiště bylo používání hřiště v sousedních Kochánkách. Je však paradoxem, že v této době se zrodil největší úspěch poválečné historie předměřické kopané. Žákovské mužstvo, pod vedením J. Jůzy ml. Se v roce 1977 stalo přeborníkem okresu a postoupilo do krajského přeboru. Kádr mužstva tvořili především hráči: V. Nešněra, J. Hejno, P. Hejno, M. Bláha, L. Beran, F. Novotný, P. Jůza a další.
Když uvážíme, že prakticky neměli domácí hřiště, musíme všem aktérům, kteří se na tomto podíleli, vyslovit poděkování a náš obdiv.
Na výstavbě hřiště a kabin se podílela prakticky celá obce, JZD a investor, podnik silnic KNV Praha. Bylo odpracováno více než 3500 brigádnických hodin, které všichni zúčastnění věnovali ve prospěch sportovního klubu. Poděkování patří všem, kteří se na této akci podéleli, zvláště pak pánům: L. Beranovi, V. Nešněřovi, V. Kohoutovi a J. Svobodovi, kteří na hřišti trávili prakticky všechen volný čas a panu Jůzovi st., který měl na starosti administrativní otázky stavby.
Slavnostní otevření hřiště se zúčastnilo mužstvo „Staré gardy“ slavné Sparty Praha na čele s Migasem, Dykem, Borovičkou a dalšími.
Další úspěch předměřické kopané přišel až v roce 1982, kdy se mužstvo dospělých, pod vedením trenéra V. Kohouta probojovalo impozantním způsobem do II. třídy.
V následujících letech se mužstvo střídavě pohybovalo v OP nebo ve III. třídě, neboť jak funkcionáři, ale především hráči se v následujícím roce po úspěchu nedokázali vždy patřičně připravit a po jednom nebo dvouletém působení v OP se na jednu, dvě sezóny vrací do III. třídy, což se opakuje dodnes.
V roce 1984 končí činnost předseda oddílu Beran Ladislav ze zdravotních důvodů a klub se ocitá ve velice složité situaci, kdy o tuto čestnou funkci nemá nikdo zájem. Až po intervenci bývalého tajemníka OV ČSTV p. Václava Sochy se této funkce ujímá pan Krátký V. ml. Postupem doby se funkcionářský kádr stabilizoval. V tomto období se také výboru podařilo založit mužstvo minižákům a dorostu.
Pro velký počet hráčů bylo v roce 1991 založeno „B“ mužstvo dospělých. Po počátečních potížích se projevuje jeho poslání: připravit hráče pro „A“ mužstvo. Jeho trenérem byl Václav Nešnera st.
