Úryvky z kronik obce Předměřice nad Jizerou
Škola
R. 1798
Byla první obecní škola v obci Předměřické postavena.
R. 1845
Musila být postavena nová škola s dvěmi třídami a pod jedno poschodí mezi farou a kostelem, kterou stavil Koura ze Staré Boleslavi nákladem panství Brandýského co patronátu.
V první zdejší obecní škole roku 1798 stavené byl ustanoven za učitele V.Strnad, který vraceje se ze Skorkova nešťastnou náhodou v Jizeře se utopil. Nástupcem tohoto byl ustanoven za učitele Matěj Melichar. Po smrti tohoto nastoupil co učitel jeho syn Vincenc Melichar, který roku 1877 dán byl na odpočinek.
R. 1904
Obec zdejší stavěla novou pětitřídní školu. K tomu cíli hledal místní školní rada příhodné místo stavební. Chtěla koupit část dvorku se špýcharem od Františka Koláře, sousedící se starou školou. Pro přemrštěnou cenu a dosti skrovné místo ku koupi té nedošlo. Dále byla prohlížena místa: Na Oboře mezi čís. 5 a 7 na zahradě p. Cerhy vedle uličky ke kostelu od kochánek vedoucí a na poli p. Urbana čís.p. 35 vedle kovárny u silnice.
Okresní školní rada uznala, že na oboře musela by býti o 2 metry zvýšena a od budovy nasypána chodba na silnici přes zahradu čís. 1, aby děti z Tuřice nemusely choditi ulicí skrze ves. Místní školní rada vzala po této komisi v úvahu drahotu stavby v těchto místech a přemýšlela, zda-li by nějaké jiné místo ještě nenašli. Soused Procházka by prodal domovní staré stavení čís. 3, jelikož měl pozemky v nájmu. Chtěl za to 3000 zlatých a hlínu a dříví k vystavení. Jelikož při dalším vyjednávání požadavky své ještě zvyšoval, bylo od koupi upuštěno.
V krátké době na to byla vyjednána koupě zahrady od čís. 2 od Jana Novotného a 4 metry chodby k silnici. Nabídnuto mu bylo 3000 zlatých a potom i postavení nové stodoly, jelikož starou by museli rozházet. Komise okr. šk. rady uznala pak místo toto za vhodné pouze o jeden metr širší chodbu, kteréžto rozšíření povolil Jan Novotný zdarma. I přikročilo se hned k uvážení materiálu a do konce června bylo u staveniště již navezeno 300 000 cihel.
Plán a rozpočet byl vyhotoven od architekta c.k. místodržitelství dne 25. července. Byly otevírány došlé oferty, jichž zúčastnilo se 5 stavitelů. Stavbu obdržel Josef Podařil, stavitel ze Mšena, který budovu dle podmínek dostal do konce září 1904 pod střechu.
R. 1905
Před započetím školního roku 1905-1906 byla nově vystavěná budova školní vysvěcena v d.p. farářem zdejším Ad. Svobodou a odevzdána místní školní radou svému účelu.
Při svěcení přítomen byl i p. okresní inspektor a p. okr. hejtman Komers jako okr. školní rada a veliké množství lidu domácího i z okolí. Při vchodu zapěl pěvecký kroužek zdejší případnou píseň, a p. Koštíř, jménem místní školní rady odevzdal klíč od školy p. řídícímu. D.p. farář také v delší řeči objasňoval úkol školy a přimlouvá se za podporu rodičů ohledně mravní výchovy dítek. Potom následovala prohlídka školy veškerým občanstvem.
Doufám, že bude na svém místě, když podám zde také krátký výpis účtů za stavbu školy.
Dle ofertního řízení stavba zadána za 41000 korun.
Méně práce vykonalo se než v bylo rozpočtu o 1884 korun
Stavba stála 39115 korun
Práce, jež nebyly v rozpočtu tj. více práce 8895,52 korun.
Stavba stodoly Jana Novotného, jež mu byla na místě staré vystavěna stála 2040.
Celkem 30050,56 korun
Místní školní rada vydala na stavbu 22396,11 korun.
Obec předměřická dala za zahrádku před školou p. Františku Novotnému ( rolníku v čís.p.1) 1957,70 korun.
Starou budovu školní prodala místní školní rada obci předměřické za 3050 korun.
Celkové vydání místní školní rady hotově 69396,67 korun, což činí 851,5% přímých daní.¨
Obec Předměřice daně 4840,52 korun, Tuřice 2848,28 korun, Benátky 281,74 korun, Čihadla z daně 179,35 korun.
Vodovod
R. 1906
Dne 25. dubna byla ustanovena místní šetření a komisionelní jednání na zakoupení 15-ti metrového pruhu pozemku pro vodovod z Prahy.
K tomu cíli sešli se všichni majitelé pozemků, kterým se 15-ti metrový pruh zabírá. K jednání došlo u Jizery na poli p. V. Neumana.¨
Jelikož komise viděla, že by vyjednávání s jednotlivci nevedlo k žádoucímu cíli, navrhla, aby prodávali všichni společně.
Stanoveny byly tyto podmínky:
1. Za každý jeden čtvereční sáh 3 koruny.
2. Dosavadní cesty musí býti zachovány a v těch případech, kde pruh jímací dělí pozemek ve dva díly, musí zřízen býti přejezd z jednoho dílu na druhý.
3. Veškeré škody, zřízením a udržováním vodovodu na pozemcích způsobené musí býti nahrazeny, vyjma škody, způsobené vysušováním, kterážto záležitost bude předmětem zvláštního jednání.
4. Veškeré útraty s knihovním provedením spojené, zejména také převodní poplatky, budou-li zájemníkům předepsány, musí nésti podnik vodárenský.
5. Tam, kde se v 15-ti metrovém pruhu pozemní práce pro svodná potrubí prováděti budou, bude ten, který je majitelem pozemku oprávněn do 14-ti dnů po obdrženém oznámení za strany podnikatelstva z dotyčného pozemku na vykázaném místě odebrati do hloubky 20 cm a na svůj náklad musí odvést ornici, a to způsobem takovým, aby dispozice podnikatele odebíráním a odvážením tímto nebyly zrušeny ani zdržovány. Kdyby ten který, k odebírání ornice oprávněný majitel pozemků shora uvedené oznámení obdržel ve žních, prodlouží se mu lhůta celkem na 4 neděle.
6. Správní rada spol. vodárny vzdává se nároků na podíly připadající na vykoupené pozemky z fondu okresní hospodářské záložny.
7. V případě, že by 15-ti metrový pruh pozemku dám byl do nájmu, bude dotyčným majitelům pozemku příslušeti přednost za stejných podmínek k najmutí jeho před jinými uchazeči.
Na základě těchto podmínek a ceny pozemku zavedl se protokol, a všichni podepsali.
Dne 2. května 1906 bylo komisionelní jednání s vodárenskou komisí za obcí Sojovice. Tohoto jednání byli nuceni zúčastniti se i zájemci z Předměřic. Po dlouhém smlouvání nabídla komise 2,40 korun za 1 čtvereční sáh pod shora uvedenými podmínkami mimo vybírání hlíny. Divoké strany nesmí se na 15-ti metrovém pruhu sázeti.
Most
R. 1871
28. července (o pouti) návštěvou byl u Starých rolník František Zalabák ze Lhoty Újezdské. Když povoz jeho přijížděl na most kamenný, nešťastnou náhodou koně utekli nejspíše se sochy sv. Jana Nepomuckého lekli. Nizoučké tehdy zábradlí kamenné přeskočili a poněvadž voj v ramenou se zlomila, spadli s ní dolů, přičemž si jeden zlomil nohu. Druhý žádného zranění neutrpěl, protože jak se povídá, nedopadl přímo na zem, což připsati dlužno čiré náhodě, teprve ze hřbetu prvého volně smekl se dolů.
Pozn.: aby dalšímu možnému neštěstí bylo zabráněno, zábradlí kamenné na mostě později zvýšili asi o 35 cm (13 palců).
R. 1887
Byl opravovaný kamenný most v Předměřicích, poněvadž se počali ukazovati každý rok větší a větší trhliny. Stavbu tuto provedl stavitel p. Lábner z Brandýsa, pod dozorem stavitelského úřadu pražského, jako palír přítomen byl pan Pokrupa z Nehvizd. Veškeré oblouky musely být podepřeny, takže každá díra byla plná dříví. Pod každým pilířem až na vodu se odkryly piloty, a které byly shnilé, tak ty se uřezaly. Místo nich se půda urovnala betonem a každý pilíř se podchytil novými pískovými kvádry.Tuto práci konali kameníci, zedníci a tesaři, kteří od jara až do zámrzu pracovat museli, aby dílo toto dokončili.Naštěstí tento rok Jizera ani z břehu nevystoupla, což k pokroku a dokončení práce velice přispělo a naší dolení ves zachránilo od zátopy vodou, která díky zahrazení děr, pod kamenný most téci nemohla.
Zvonice
R. 1847
Stavěla se nová zděná zvonice u kostela na místo staré dřevěné. U této zvonice a částečně i v ní jsou zakopané lidské kosti, které se na starém hřbitově u kostela následkem nových hrobů vykopávaly. Tuto stavbu provedl stavitel Koura z Brandýsa co panský mistr, najatý od velkostatku Brandýského co patronátu. Tři zvony, které na dřevěných sloupích a vazbě spočívají ostaly a pouze zeď se obehnala.
Kostnice
R. 1882
Téhož roku dne 4. června byla zbořena stará kostnice, která stála u kostela v rohu naproti schodům u fary. V této kostnici dole v zemi bylo nalezeno veliké množství lidských kostí, takřka na fůry, aniž by bylo pamětníka nebo pověsti o tom, kdy a jak se do kostnice této dostaly. Z toho se soudí, že doba ta příliš dlouhá jest. Kosti tyto byly na místě před hlavními dveřmi kostela v dlouhé šachtě uloženy a dne 9. července 1882 církevním způsobem znovu pohřbeny.
Kostel
R. 1884
V tomto roce zkasírovali hlavní oltář v chrámu Páně sv. Jakuba (vět. ap.) a na místě tohoto za 800 zlatých postavena obětnice nová: Spodní část zhotovil Vendelín Kostečka z Prahy, obraz je prací malíře Scheivla. Zmíněnou částku v kolatuře předměřické ( Předměřic, Tuřice, Čihadla, Sobětuchy, Kochánky, Kačov, Skorkov, Sojovice, Podbraha a Otradovice) z milodarů sebral Jaroslav Štětka (farář).
Manželé František a Kateřina Salačovi ze Sobětuch asi 250 zlatých věnovali na zbudování oltáře Panny Marie. Oltář postavil Vendelín Kostečka, obraz maloval Scheivel ( čti šajvl).
R. 1885
V tomto roce byla postavena nová chodba u kostela na místě, kde dříve stála hřbitovní stará zeď. Tato stavba se podnikla pouze z ochoty obce předměřické a tuřické, jelikož stará a z velké části již zbořená zeď, činila špatnou okrasu jak kostelu, tak i obci. Patronát Brandýský navzdory podané žádosti o příspěvek nepřispěl ničím.
Zavedla se tedy mezi obyvatelstvem sbírka, která dík obětavosti osadníky vynesla 207 zl. 57. Mnohý z občanů se uvolil několik dní zdarma na této chodbě pracovati.
Někteří občané dali zdarma povozy k dovážení materiálu, takže se tato stavba mohla šťastně dokončiti. Díky jak povozům, tak i veškerým pracím zdarma vykonaným, stála hotově částku 328 zl. 29. Sochy sv. Víta a Václava, které stály dříve u schodu naproti silnici, byly přeneseny k chodbě nové, na každou stranu jedna a kříž byl umístěn uprostřed.
R. 1890
Truhlář Václav Novotný ( za prémii 100 zlatých) zhotovil oltář sv. Josefa. Za 80 zlatých obraz vymaloval malíř Scheivel ( potřebný obnos hradili osadníci sbírkou v kostele).
Varhany
R. 1881
Dne 16. října byly vysvěceny nově postavené varhany. Než se varhany stavěly, bylo od některých občanů pomyšleno na možné rozšíření kostelního kchoru. Protože by postavením nových varhan zbylo málo místa pro obecenstvo i přišlo se na myšlenku, aby se položil silný trám přes kostel a posunul se až k prvním oknům od kchoru, což se také stalo. Kchor byl tudíž asi o jeden loket posunut do kostela.
Křížek směrem ke Staré Lysé
R. 1876
V tomto roce postavili manželé Josef a Karolína Svobodovi, majitelé usedlosti čís. 35 v Předměřicích, kříž u okresní silnice vedoucí ke Steré Lysé, naproti lesu Novotných, na památku svého syna Josefa, 25 let starého, který na tomto místě nešťastným pádem z vozu ducha vypustil, s nápisem: „Líbě dřímej věčný spánek synu náš, vroucně modlíme se za tě otče náš“. Nadace na možné opravy není založená.
Hřbitov
R. 1832
Byl postaven nový hřbitov za vsí na zádušním poli, za faráře p.Karla Hartmana a hrobníka Matěje Tůmy, a též v tomto roce slavnostně vysvěcen.
R. 1878
Postavila se nová umrlčí komora na hřbitově v Předměřicích, na kterou museli obce kochánecká a předměřická připláceti. Tato stavba se pronajala ve veřejné dražbě za částku 663 zlatých.
Křížek Na Průhoně
R. 1833
Byl postaven litý kříž s kamenným podstavcem za vsí, Na Průhoně ke Kochánku vedoucí, od manželů Josefa a Anny Urbanových z Předměřic, na možné opravy ale není založená žádná nadace. Na kříži jest následující nápis : Křesťane pohlédni na toto znamení kříže a tu ucti vděčné spasení duše tvé; Ejhle Kristus visící, pro tvé hříchy trpící, ucti jeho přesvatých ran, bys byl zbaven pekelných bran.
R. 1893
Poutník jdoucí z vesnice naší po císařské silnici k Benátkám vlevo u polí spatřil na vysokém podstavci kamenném železný kříž, který vlastním nákladem k uctění a chvále boží před dávnými časy postaviti dali manželé Josef a Anna Urbanovi.
Polní cestou kolem kříže tohoto vedoucí ve sváteční a mnohdy i ve všední dny zbožní občané kochánečtí chodí do Předměřic do kostela. Šedesát roků kříž svědkem jejich pobožností byl a za celou tu dlouhou řadu let zajisté nikdo nezaznamenal, že by kdy byl nějakým způsobem zneuctěn. Teprve v roce 1893 zpustlá, nemravná ruka nejspíše nějakého otrhance opovážila se kříž z podstavce vypáčiti a na zemi na kusy rozbíti. Surovost taková neobyčejné v lidu vyvolala pohoršení neb mnozí v hněvu spravedlivém zlořečili neznámému bezbožníku hrozíce jemu trestem božím.
Aby zločinec byl vypátrán, usneslo se obecní zastupitelstvo dáti 50 zlatých odměny tomu, kdo by podati mohl bližších zpráv, podle nichž by s úspěchem šlo pracovati ke zjištění jména pachatelova.
Válka Rakousko-pruská
R. 1866
Dne 20. července počala válka Rakousko-pruská na hranicích saských a českých. První bitva se stala v Čechách u Hradiště; když museli rakouská vojska ustoupiti až k Podoli, a k vesnici Kosti a Kláštera. Po opětném udeření pruských vojsk na rakouská museli zase vojska rakouská ustoupiti, a táhli směrem k Jičínu. Tam se soustředila celá armáda rakouská a pruská od Josefova až ke Královu Hradci, kdež se strhla rozhodná bitva. Pro rakouská vojska byla bohužel nešťastná, takže museli zase ustoupiti a táhnouti až k samé Vídni. Dne 28. června rozložila se pruská vojska u Mladé Boleslavi a stráže dojížděly až k Benátkám, takže se myslelo, že vojsko pruské potáhne ku Praze.
Na základě toho, aby se vojskům pruským pochod ku Praze překazil, bylo posláno z Prahy deset četníků do Tuřice a do Kochánku aby oba mosty přes Jizeru vedoucí rozházeli. Následkem toho dostalo obecenstvo předměřické a tuřické strach, že až vojska přitáhnou a mosty rozházené spatří, ze msty všecko vydrancují, lidi týrati budou a mladší lidi ke svým vojskům odvedou. Pročež každý občan kde co mohl uschovával a dobytek do lesa a jinam odehnal, sám na útěk se chystal a také mnoho občanů odešlo. Avšak dne 3.července přišla zpráva, že pruské vojsko z Mladé Boleslavi táhne k Jičínu za svou armádou, že tedy netřeba se obávati, že půjdou ku Praze. Na základě této zprávy se občané zase utišili a ti kteří odešli, zase se domů navrátili. Dne 7. července přišlo z Brandýsa nařízení, že mají obce Předměřice a Tuřice do 8. července most znovu postaviti a jelikož kola ve vodě stála a jen trámy a mostnice sházené byly, přikročilo se hned k práci.
Trámy až ke Skorkovu odplavené, byly nazpět proti vodě až k mostu přitaženy a v Tuřici od Jizery nahoru na silnici od lidu vytahány, takže dne 8. července most zase stál a mohlo se po něm jezditi.
Za toto postavení mostu vybíraly obce Předměřice a Tuřice mýto. Po uzavření míru s Pruskem žádaly okresy a obce, válkou o všechnu úrodu připravené, o nějakou brzkou pomoc. Okresní Výbor Benátecký, cítící tuto bídu obyvatelstva, ustanovil sbírku po obcích, aby ubohým v brzku nějaká pomoc přišla. Obec Předměřice zavedla sbírku dne 8. září a sebrala všeho druhu obilí 32 strychu. V celém okresu benáteckém bylo sebráno 620 měřic obilí a dodáno do okresu hradišťského.
Po ukončení války vypukla v Čechách cholera, takže málokterá obec byla od ní ochráněna, nejvíce řádila v Mladé Boleslavi. Brandýs, Stará Boleslav, obce Předměřice, Tuřice, Kochánek choleru nepocítily.
Dne 31. října jelo Jeho Veličenstvo Císař pán z Prahy skrze Předměřice do Mladé Boleslavi, Liberce, Turnova a na bojiště k Jičínu a Králové Hradci.
K uvítání Císaře pána postavila obec předměřická na silnici u sochy sv. Jána slavnostní bránu, když se všechno občanstvo i školní mládež shromáždili a příjezd Císaře pána očekávali. V půl jedenácté ráno přijel Císař pán a od přítomných provoláním slávy uvítán byl. Poté co poděkoval, dále k Benátkám jel.
Před touto válkou museli občané předměřic dáti k vojsku přípřeže, tzv. fiřpony. Každý majetník koní dvou musel dáti jednoho a do páru se spřáhnouti, takže obec předměřická vyslala šest párů povozů a co konduktér mající dohled nad těmi povozy, z obcí Předměřice a Tuřice, Kochánku a Staré Lysé, byl zvolen Josev Suldovský, majitel domku číslo 21 z Předměřic.
Tyto povozy vypravily se na rozkaz do Mladé Boleslavi a naložily oves, seno a chleba a odjely za armádou, takže některé povozy přijely až za tři dni zpět. Některé povozy musely táhnout až k samé Vídni s armádou. Na této cestě přišlo mnoho koní pryč a mnohý kočí nepřivedl domů žádného.
Po této válce rozdávali zdarma vojenské koně těm rolníkům, kteří o koně ve válce nebo doma následkem onemocnění přišli.
Celý obsah stránky (144.67 kB) v PDF
Zpracovala: Hana Bláhová
Přepis z kronik obce Předměřice nad Jizerou provedly Hana Bláhová ml. a Barbora Hejnová.
