První zmínka o Předměřicích nad Jizerou pochází z roku 1352. Předměřice nad Jizerou, resp. sídlo ležící při ústí řeky Jizery do Labe patří k nejstarším ( spolu s obcí Sojovice) v dolním Pojizeří. V době přemyslovské byly situovány na strategické komunikační ose ( Vestec - Opočno - Otradovice - Skorkov - Předměřice ).
V nejstarších dobách patřila část vsi k brandýskému panství a část byl zemanský statek. Roku 1353 patřil Pavlíkovi a Janu řečenému Hole z Předměřic. Mimo nich měla díl podacího práva (t.j. jmenování faráře za úplatu = první zmínka o zdejším farním chrámu sv. Jakuba) Magdalena, vdova po Petru z Předměřic a Petr z Předměřic (syn ?). Další díly podacího práva patřily Štěpánovi ze Všetat a Joštovi z Tuřic.
Roku 1406 je jmenován Mikuláš Kojata, který zemřel okolo roku 1422, zanechav po sobě sirotky, jejichž poručníkem byl jistý Pomazanka.
Za husitských válek se v Předměřicích jmenuje Mikuláš Luže z Předměřic a Jakubec z Předměřic a dále Mikuláš a Hanušek - synové Jandíka. Další zmínka o vsi uvádí, že Mikuláš z Luže zde podával společně s Petrem z Michalovic kněze.
Zdejší zemané si zboží udrželi až do roku 1485, kdy byla část vsi připojena k Novému Stránovu. Od roku 1547 se stala nedílnou součástí brandýského panství. Osamostatnila se až v roce 1850.
Předpokládá se, že zdejší majitelé sídlili na tvrzi, jejíž umístění je však neznámé.
V archivních zápisech se dochovalo
Farní chrám býval v Předměřicích již ve 14. století L 1354.
V době husitské se obyvatelstvo přiklonilo k Husovu učení a zůstalo mu věrné až do násilné protireformace. V obci i vyznání českobratrské mělo tu své příslušníky. Po katolické reformaci byly v Předměřicích obnoveny katolické služby. Farní chrám sv. Jakuba Většího byl postaven na místě původní snad dřevěné svatyně v 16. století. Z této stavby zůstaly zachovány při přestavbě z roku 1725 pouze presbytář s opěrnými pilíři a portálek do sakristie, loď s kruchtou byla postavena r. 1801.
Dne 4.7.1882 bourána byla stará kostnice na jihozápadní straně kostela, kdež nalezeno bylo veliké množství kostí lidských (na celé fůry) aniž by památníku nebo pověsti bylo kdy a jak se do kostnice této dostaly, z čehož se soudí, že doba ta příliš dlouhá jest. Kosti ty byly na místě před hlavními dveřmi chrámu široké a velmi dlouhé šachtě složeny a církevním způsobem znovu pohřbeny dne 9.7.1882.
Podle údajů z kroniky stávaly sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Víta po obou stranách kostela. Obě jsou datovány rokem 1780, byly bez podstavce, vysoké cca 150 cm. Kamenná zvonice byla vystavěna severozápadně od kostela. Uprostřed návsi byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého také z roku 1780, je 20 cm vysoká. Stávala na 4 pískovcových kvádrech a hranolovém stylobatu. Přední stěnu zdobí na hranách andělé, sousoší tvoří sv. Jan a mladá žena, patrná je i hlava ďábla pod koulí na zemi. Na kamenném mostě stávala socha sv. Jana Nepomuckého, pískovcová, vysoká 310 cm se sepjatýma rukama, u nohou biret. Obě poslední uváděné sochy sv. Jana Nepomuského byly přemístěny do prostoru před faru.
